Kočičí život

Než začnu vyprávět o sobě, je mým krásným posláním, uvědomit vás o tom, že jsem nebyla sama, kdo s mými senza páníčky kdy žil a doposud žije.

Historie "našich" kočiček

1. Jejich první kočičkou byla perská kočička Bettynka, Betty z Větrné Hůrky, přesně podle jejího rodokmenu. Byla jejich něžným stvořením. Stejně tak ctnostná jako byla ona sama, byla i její bílá barva. Bohužel v jejích 2 letech onemocněla epilepsií. Asi po půl roce intenzivní, avšak neúspěšné léčby, se s Bettynkou museli rozloučit.

Bettynka byla nejen domácím čistoskvoucím bílým, přítulným a něžným mazlíkem, ale také se vydala jedenkrát do "světa" na zkušenou. Hned na její první Národní výstavě ušlechtilých koček v Brně se moc líbila a byla ohodnocena velice pěkně, výborná, v pořadí 4.

2. Jejich druhou kočičkou se stala hned ten den, kdy Bettynka odešla, zase perská kočička Dominka, tedy Dominika z Větrné Hůrky. Tak tahleta "dračice" červeně-mramorovaná, byla pravým opakem Bettynky. Už jen její barva napovídá, že jí bylo všude plno a hned tak někomu nedůvěřovala. Žila svůj 12. letý život svým rychlým kočičím tempem a hlavně s temperamentem! Během svého života se 2x potěšila se svými koťátky.

3. Jejich třetí kočičkou se brzy stala perská modrá kočička Linda, že by Linda z Větrné Hůrky? Byla velice mírné, klidné a přítulné povahy, jak už je to u tohoto zabarvení perských koček předurčeno. Tak se i potvrdilo, že ani neunikla všem těm superlativním vlastnostem. Milující rodinu i společnost v podobě návštěv, hlavně však dominovaly děti. Před jejich hravostí a bezprostředností neměl nikdo pak šanci si s Lindičkou pohrát. Celých 11 let jsme se tak vzájemně a společně těšili na každý další den, co přinese nového, hlavně toho dobrého.

4. Jejich čtvrtou kočičkou ... vlastně ... prvním kocourkem byl Pantík, britský modře-mramorovaný kocourek, Panter ... Dostali ho nečekaně od jejich dcery, právě na Štědrý večer, pod vánoční stromeček. Opravdu krásné překvapení a dárek, ale v té době už starali o své 2 pejsky, zlaté retrívry. Megy a Trustyho. Po úmrtí Lindičky ještě vůbec nebyli připraveni starat se o nové zvířátko, novu kočičku. Jenomže čas je velice dobrým lékařem. Asi tak za měsíc se stal Pantík jejich dalším mazlíkem, snad i tím nejmazlivějším. Jejich radost ale NEtrvala dlouho. 7 let se sice na něco může stát dlouhou dobou, ale pro Pantíkův život, bohužel velmi krátkou. Byl velice nemocný. Stejně jak se v moudrém přísloví říká: "Nemoci nechodí po horách, ale po lidech", můžeme převést i na ostatní živou přírodu. Pantík byl, bohužel, toho přímým důkazem.

tiše ... jsem právě na lovu                                Pantík 2009                                 a teď budu zase spát ...

5. Jejich pátou kočičkou už se neměl stát nikdo! Ztráta Pantíka a bolest, se kterou se dlouho nemohli vyrovnat, byla opravdu hodně silná. Domnívali se totiž, že svoji lásku rozdělí mezi své dva pejsky, které postupně dochovají   7. letého Trustyho a 15. letou Megy. 

                                                              fotografie jsou z roku 2009

Nějak se jim však nedařilo žít bez mňoukajícího přírůstku, který se jim bude neustále plést pod nohy a doprovázet je všude, kam se jen pohnou a na každém jejich kroku koukat, co to vlastně dělají ? ...

Takže se jednoho dne stalo, že opravdickou pátou kočičkou jsem se nakonec stala já ...

                               jsem Nesrine  Bílá růže

Tady mám 6 měsíců a více se dozvíte v sekci "O mně"